Důchod není samozřejmost.
S nepořízenou loni odcházel téměř každý pátý žadatel. Ještě nedávno platilo, že důchod je jakýsi „automatický nárok“ – odpracuješ si své, dosáhneš věku, vyplníš formulář, a je to.
Jenže časy se mění.
Rok 2024 ukázal, že čím dál víc lidí na starobní důchod jednoduše nedosáhne, i když už mají věk. Podle dat České správy sociálního zabezpečení neuspěl téměř každý pátý žadatel. Důvod? Chybějící doba pojištění.
Zákon říká, že k dosažení starobního důchodu nestačí jen věk – je nutné mít také nejméně 35 let důchodového pojištění. A právě tady naráží mnoho lidí – především ti, kteří měli přerušované pracovní dráhy, pracovali „na dohodu“ bez odvodů, nebo dlouhé roky podnikali s minimálními zálohami.
Nejde o žádný okrajový jev.
V loňském roce bylo v celé republice podáno téměř 90 tisíc žádostí o starobní důchod – a z nich přes 17 tisíc bylo zamítnuto. Nejčastěji šlo o lidi mezi 60–65 lety, kteří s nadějí podali žádost, ale odešli z úřadu s prázdnou. Co dál? Mohou buď dál pracovat a doufat, že jim potřebná léta „naskáčou“, nebo spadnou do systému dávkové nouze.
Kdo je nejvíc ohrožen?
Nejvíce se to týká žen, které pečovaly o děti, podnikatelů a OSVČ, kteří dlouhodobě odváděli minimální zálohy, a také lidí s častým střídáním zaměstnání. Spousta těchto žadatelů si prostě neuvědomila, že ne každá forma práce je automaticky započítána do důchodového pojištění.
Alarmující je také trend posledních let – roste počet lidí, kteří důchod vůbec nedostanou, a současně klesá počet těch, kteří se do důchodu vůbec dostanou v „čas“. A v době, kdy stát zvažuje další posunutí důchodového věku na 68 let, to nevěstí nic dobrého.
Prevence?
Vědět a hlídat si to včas. Co s tím?
Především: nečekejme, že stát se o nás postará automaticky.
V dnešní době je důležité hlídat si svou evidenci pojištění, mít přehled o tom, kolik let máme započítaných, a ideálně si včas ověřit nárok na důchod – například na pobočce ČSSZ nebo online pomocí datové schránky či portálu eIdentita.
Zamysleme se nad tím, zda je důchod opravdu něco, co přijde „samo sebou“. Zdá se, že budoucnost patří připraveným – těm, kdo se zajímají, počítají a plánují dopředu.
Pro ostatní může být odchod do důchodu studenou sprchou.
