Léto se s námi loučilo jako skutečný dramatik – s velkým finále, které si zasloužilo bouřlivý potlesk. Neděle 21. září 2025 se zapsala do meteorologických análů jako den, kdy poslední letní den dokázal ještě jednou ukázat svou sílu a připomenout nám, že příroda má své vlastní divadlo, kde hlavní roli hrají rekordní teploty.
Představte si léto jako zkušeného herce, který už ví, že jeho představení se chýlí ke konci. Místo tichého odchodu ze scény se však rozhodl pro velkolepé finále – jeden poslední, nezapomenutelný výkon. A právě takový výkon předvedlo české léto 2025 ve svůj poslední oficiální den.
Teplotní rekordy padaly jako domino – jedna stanice za druhou hlásila čísla, která překonávala dlouholeté maximum. Bylo to jako sledovat atleta, který v posledních metrech závodu nalézá druhý dech a překonává sám sebe. Celkem 21 meteorologických stanic zaznamenalo hodnoty, které meteorologové nezaznamenali v předchozích letech právě v tento den.
Jih Moravy se stal epicentrem tohoto teplotního rekordu. Lednice s 30,2 °C vedla pomyslný žebříček, následovaná Brodem nad Dyjí a Dyjákovicemi s 30,1 °C. Tyto lokality se staly svědky mimořádného meteorologického jevu, kdy září teploty dosáhly hodnot typických spíše pro vrchol léta.
Moravské vinice v těchto oblastech zažily den, který připomínal spíše srpnové vedro než poslední letní den. Vinařům se možná zatočila hlava nejen z vína, ale i z teplot, které jejich réva zažívala. Je to paradox přírody – zatímco kalendář hlásá konec léta, teploměr tvrdošíjně ukazuje čísla, která by byla impozantní i v červenci.
Ale pozor – skutečným vítězem v teplotních rekordech se staly západní Čechy. Dobřany s 30,4 °C se staly nejžhavějším místem republiky, těsně následované Plzní na stanici Mikulka a Rokycany, obě s 30,3 °C.
Představte si obyvatele těchto měst, jak se ráno oblékali podle předpovědi na podzimní počasí, a odpoledne se ocitli v tropickém vedru. Bylo to jako otevřít dveře od mrazničky a najít tam tropické ovoce – překvapivé, neočekávané, ale rozhodně nezapomenutelné.
Co činí tyto rekordní teploty ještě pozoruhodnějšími, je timing jejich výskytu. Poslední letní den tradičně bývá obdobím postupného ochlazování, kdy se příroda připravuje na astronomický podzim. Letošní rok však napsal vlastní scénář.
Teplotní maximum mezi 25 a 30 °C se rozprostřelo po celém území jako teplá deka, kterou léto přehodilo přes krajinu na rozloučenou. Meteorologové sledovali tuto anomálii s fascinací vědců, kteří pozorují vzácný přírodní jev. ČHMÚ data ukazovala hodnoty, které byly statisticky velmi nepravděpodobné pro toto roční období.
Příroda však připravila ještě jeden dramatický zvrat. Zatímco neděle přinesla rekordní teploty, noc měla přinést studou frontu jako režisér, který náhle změní osvětlení scény z teplého oranžového na chladné modré.
Kontrast byl dechberoucí – zatímco v neděli lidé vyhledávali stín a osvěžení, pondělní ráno na západě mělo přinést teploty kolem 11 °C. Je to jako přejít z tropické pláže přímo do horské chaty – meteorologická horská dráha, která testuje naši schopnost adaptace.
Tyto rekordní teploty na poslední letní den nesou v sobě symboliku, která přesahuje pouhou meteorologii. Jsou to jako poslední verše básně, které zní nejsilněji, nebo jako finální akord symfonie, který rezonuje dlouho poté, co hudba utichne.
Český meteorologický rekord z tohoto dne bude dlouho připomínat, že příroda má své vlastní představy o tom, kdy a jak se má léto loučit. Ukázala nám, že září teploty mohou být stejně překvapivé jako aprílové počasí, a že klimatické změny přinášejí nejen dlouhodobé trendy, ale i krátkodobé extrémy, které nás stále dokážou překvapit.
