Když se vypravíte brzy ráno do některého z hlubokých lesů Moravskoslezského kraje, setkáte se s tichem přerušovaným jen šepotem větví, zpěvem ptáků a možná i vzdáleným zvukem motorové pily. Právě v těchto lesích, které jsou už po generace součástí krajiny mezi Beskydami a Jeseníky, se v loňském roce odehrál nenápadný, ale významný posun: podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) zde bylo vytěženo 1,26 milionu metrů krychlových dřeva, což je o 9,3 % více než v roce 2023. Přestože se jedná o nárůst, z pohledu posledního desetiletí jde teprve o čtvrtou nejnižší hodnotu. Co tato čísla vlastně znamenají a jaký příběh skrývají za svými statistikami?
Kraj, který těží z tradice i přírody
Moravskoslezský kraj je oblast, kde jsou lesy nejen zdrojem surovin, ale i dědictvím předků a životním prostorem pro nespočet živočichů a rostlin. Lesníci zde s každou sezonou balancují mezi potřebou chránit přírodu a ekonomikou, která na těžbě dřeva stojí. Když ČSÚ zveřejnil údaje o loňské těžbě, znamenalo to nejen statistickou změnu, ale i nový příběh o vztahu lidí a lesa.
Nárůst těžby na 1,26 milionu metrů krychlových může na první pohled působit dramaticky, ale pokud se ponoříme do let minulých, zjistíme, že právě poslední dekáda byla pro zdejší lesy zkouškou odolnosti. Přes kůrovcové kalamity a klimatické výkyvy se podařilo zpomalit tempo nahodilé těžby, tedy těžby stromů, které musely být pokáceny kvůli poškození, nemocem či přírodním pohromám.
Les jako organismus – příběh stromů, které pamatují generace
Představte si smrkový porost v podhůří Beskyd. Právě smrk, jehož dřevo tvořilo loni téměř tři čtvrtiny veškeré těžby v kraji, je stromem s ambivalentní pověstí. Na jedné straně je nepostradatelným zdrojem dřeva pro české hospodářství, na straně druhé se stal symbolem zranitelnosti lesů vůči kůrovci i extrémnímu počasí. Při procházce mezi letitými stromy si mnozí starousedlíci vzpomenou, jak dědeček vyprávěl o době, kdy se těžba dřeva prováděla ručně pilami a sekyrami, a každý strom se pečlivě vybíral.
Dnes je těžba mnohem efektivnější a modernější, ale stále je to práce, která vyžaduje cit a respekt k přírodě. Nejde jen o čísla – za každým vytěženým stromem je rozhodnutí, které ovlivní budoucnost lesa na desetiletí dopředu.
Lesy Moravskoslezského kraje v kontextu Česka
Pokud bychom si představili republiku jako rozmanitý les, pak by Moravskoslezský kraj byl pátým nejsilnějším stromem, co do objemu těžby. Jeho 1,26 milionu metrů krychlových dřeva představuje významný podíl na celkové těžbě v Česku. Zároveň je však zřejmé, že zdejší lesy jsou už v mnohém vysílené – nejen kvůli kůrovcovým kalamitám, ale i kvůli proměnám klimatu, přírodním katastrofám a dlouhodobé homogenizaci porostů.
V loňském roce bylo Moravskoslezským krajem vytěženo čtvrté nejnižší množství dřeva za posledních deset let. Tato skutečnost je sama o sobě pozoruhodná – když si uvědomíme, jaké množství kalamitní těžby museli lesníci zvládnout v letech předchozích, je současná situace důkazem snahy stabilizovat a ozdravit lesní ekosystémy.
Proměny v těžbě a naděje pro budoucnost
Ačkoli čísla vypadají stroze, skrývají v sobě mnoho drobných příběhů. Lesníci, kteří v zimě nasazují sněžnice, aby zkontrolovali stav porostů, mladí sazeči, kteří na jaře vysazují stovky nových stromků, starousedlíci, kteří si pamatují, jak jejich otec kácel svůj první strom právě na těchto místech. Těžba dřeva v Moravskoslezském kraji je tak nejen ekonomickou nutností, ale i zrcadlem dlouhodobé proměny krajiny.
Pokud se podíváme do budoucnosti, jedno je jasné: trvale udržitelné lesní hospodaření, diverzifikace druhové skladby a obnova zničených porostů budou klíčem k tomu, aby zdejší lesy přežily i pro další generace. Čísla z loňského roku jsou proto nejen statistikou, ale i výzvou k zamyšlení:
Jak budou vypadat lesy Moravskoslezského kraje za dalších deset let? Zůstanou místem tichého obdivu i zdrojem obživy, nebo se stanou jen vzpomínkou v kronikách hospodaření s krajinou?
Jedno je jisté – každý strom, každý hektar lesa a každý metr krychlový dřeva je součástí velkého příběhu, jehož další kapitoly právě teď píšeme všichni společně.
